Mindfulness a pomíjivost
Přemýšleli jste někdy o pomíjivosti? Pro mě je tohle téma aktuální asi od doby, co jsem si jako dítě začala uvědomovat, že přemýšlím. Vždy ve mně myšlenky na pomíjivost vzbuzovaly nedefinovatelnou úzkost.
Je to téma, které nějakým způsobem řeší asi každé malé dítě. Batole pláče po odchodu maminky, protože z jeho úhlu pohledu prostě zmizela. Malé dítě je zatím stále v myšlenkách pouze tady a teď. Dokonale přítomné. Ještě se ale nestihlo naučit ovládat své emoce. Takže nezvládne unést pomíjivost tak důležitého objektu, kterým pro něj maminka bezesporu je.
Větší dítě potom už tuší, že nejspíš nastane nějaká budoucnost. Strach z pomíjivosti ale většinou v určité míře přetrvává.
Jak vám pomůže trénink MINDFULNESS? I k tomu se dnes dostanu. Nejprve si ujasníme jednotlivé pojmy.
Buddhismus považuje pomíjivost (anitja) za jednu ze tří charakteristik veškerého bytí. Dalšími kvalitami, které podle buddhistického učení přímo vyplývají z anitjy, jsou strastiplnost (dukkha) a bezpodstatnost (anattá).
Možná znáte rčení, že „jedinou jistotou v životě je změna“. To je podstata pomíjivosti. Vše je podmíněno změně. Unášeno proudem času, který tyto změny vpisuje do svých jednotlivých okének. Představte si čas jako políčka filmu. Když zavřete oči a ztišíte mysl, možná zaslechnete cvrkot božské promítačky.
Samotná pomíjivost není zdrojem úzkosti ani utrpení. Nemůže být. Je to jako byste vinili nůž z vraždy (nebo kočku z úmyslného shazování věcí na poličce). Pomíjivost je danou součástí hmotné existence. Zdrojem utrpení je lpění na tom, co je pomíjivé.
Západní svět už má také své „mudrce“, kteří učí své žáky, jak s pocitem utrpení naložit. Techniky neurolingvistického programování nás například učí, že nezáleží ani tak na situaci, jako spíš na tom, jak na situaci sami nazíráme.
Vyrovnat se s pomíjivostí je ale pro nás, jako pro lidské bytosti, obvykle opravdu vysoká disciplína. Lidé se proto velmi správně obracejí k transcendenci. Když najdete něco skutečného a trvalého, může vás to zbavit obav. Spousta bytostí ale obrací svou pozornost k vnějším autoritám ve snaze najít vykoupení z koloběhu utrpení. Mám teď na mysli náboženské autority, které slibují odměnu většinou ve formě posmrtného života. Považuji to za dobrý marketing různých církví, které využily strachu lidí z pomíjivosti a nabídly odpustky za dobré chování.
Až si lidé uvědomí, že to, co je přesahuje, je jejich čistá duše, bude i svět lepším místem. Cesta k naději pro všechny začíná v samém nitru každého člověka.
Mindfulness je zajímavý fenomén. Pojem z osobněrozvojové oblasti zatím nenašel vhodný český ekvivalent. Můžete se setkat s pokusy o překlad. Všímavost, duchaplnost nebo bdělé vědomí přítomnosti.
Někdy bývá tahle dovednost zaměňována za umění bytí v přítomnosti. Ve skutečnosti je ovšem koncept mindfulness mnohem víc:
- vědomí těla,
- okamžité vnímání smysly,
- schopnost korigovat své chování vzhledem k situaci (nejednat pouze z pozice okamžitého popudu a na podkladě emocí),
- odolnost vůči impulzivnímu chování.
Mindfulness je dovednost, kterou se může naučit každý z vás. Jde ve své podstatě o intenzivnější uvědomování si myšlenek, tělesných vjemů a emocí. Věda prokázala, že už pouhé uvědomování si vlastních myšlenek pomáhá lépe zvládat emoční tlaky i stres. A samozřejmě taky obavy vycházející z vědomí pomíjivosti. Tyto obavy jsou totiž opět jen myšlenky, které pramení z hodnocení skutečnosti a z očekávání.
Já tomu říkám METAPOZICE. Pozorování sám sebe z nadhledu. Pomáhá to vyhnout se přílišné identifikaci s vlastní myslí. Uvědomte si, že jste mnohem víc než časově ohraničená mysl. Své myšlenky dokážete ovládat. Své chování korigovat, silným negativním emocím čelit. K tomu vám právě napomůže trénink mindfulness.
Pozorování věcí je dobré pro základní trénink. Je totiž jednodušší než pozorování vlastních myšlenek. Zadívejte se na věc, kterou velmi dobře znáte. Třeba na oblíbenou květinu na okně. Dejte do pozorování celý svůj focus. Všímejte si jednotlivých detailů. Skenujte pozorně celou květinu. Bez hodnocení, posuzování nebo očekávání. Jen pozorujte.
Sledovat vlastní myšlenky bez hodnocení a posuzování je o něco složitější než pozorovat vnější objekty. Po uvedení do meditativního stavu je to ale o něco snadnější.
Zaujměte pohodlnou polohu. Zaměřte se na svůj dech. Nesnažte se jej ovládnout, jen pozorujte. Vnímejte proudění vzduchu, jeho teplotu, vůni… Uvědomte si své tělo. Od temene hlavy až po konečky prstů.
Teď by vám sledování vlastních myšlenek mělo jít o něco lépe. Když třeba zachytíte negativní myšlenku, věnujte se jejímu nestrannému pozorování. Odkud k vám přišla? Jaká předchozí zkušenost její vznik ovlivnila? K čemu vám ta myšlenka je? Kam vás vede? Co vám přináší? Příjemné myšlenky si hýčkejte. Také pozorujte, jakou cestou k vám přicházejí.
Pozitivní působení mindfulness bylo ověřeno vědeckými výzkumy. Dnes tedy víme to, co východní moudrost poznala před několika tisíciletími.
Mindfulness vám pomůže:
Protože když svou monkey mind jen nakrmíte banánem, za chvíli bude mít zase spoustu prostoru k poskakování a vymýšlení neplech.
Poslechněte si moudrá slova buddhistického mnicha, který vám v necelých 2 minutách objasní, proč je tak jednoduché zahrnout meditaci do každodenní rutiny.
You May Also Like
Co je emoční inteligence a proč byste ji měli rozvíjet
[TIP] Jak v Google Docs měnit velikost písma
